Není doktor jako doktor...

Krásný den, se vším všudy. Svítí slunce, tráva zelená, kvetoucí louky. Den jako malovaný, láká na pořádnou vyjížďku na našich konících. Pojedeme na výlet, pojedeme na výlet...

Koníci jsou připravení, jedeme. Jedeme, jedeme.

Každý koňák určitě ví, že ať jsme opatrní sebevíc, zodpovědní až na půdu, nemůžeme se ubránit nástrahám, které na nás číhají a my je nevidíme. Stalo se.

Vysoká tráva, tady pozor, může tam být něco schovaného, pozor ,,strašák“- vrabec, vyděšený zajíc, bažant, no a ten traktor, ten se ale nebezpečně blíží, to mě asi sežere. Přisuzujeme lidské uvažování našim kamarádům se čtyřma nohama. To se dá všechno zvládnout. Trochu se třeba projedeme rychleji než jsme chtěli, ale domluva funguje. Jde se dál, my to zvládneme.

Ale stanou se i věci, které si nikdo nepřeje. Hromada navezené sutiny, která rozhodně nezkrášluje naši přírodu. Ale co, tudy nikdo nechodí, tráva to schová a co teprve betonové panely, ty se tady ztratí jako nic. A pak se to stane. Špatný krok a betonový panel se posouvá silou zadní nohy mého koníka. No to je průšvih, napadne mě okamžitě. Jsme dvacet kilometrů od domova, skoro u cíle našeho výletu, ale široko daleko nikdo jen pole a lesy. Z nohy cedí krev, jdou na mě mdloby, ne z pohledu na krev, ale z horečnatého přemýšlení, co teď, kam volat, jak to vyřešit.

„Volám doktora!!!“ .. „Jasně, volej, myslíš, že nás tady najde???“ „Najde, je to kousek, něco určitě vymyslí a je to doktor, porodník, ten se postará.“ Klobouk dolů. Tam, kam míříme, je mejdan doktorů, ty nám pomůžou.

Přesunuli jsme se k silnici, já hlídala dva koně a přítel mastil stopnutým autem pro kamaráda porodníka. Během chvilky se to kolem nás hemžilo doktory všech profesí, ale ani jeden veterinář. Je sobota, všichni veterináři jsou zaneprázdnění nebo si taky chtějí užít krásného dne. Je to vidět i na našich lidských doktorech, také neslouží, ale zachraňovat zraněného koně jim připadá atraktivní. Nechali grilování prasete, pojídání gulášku a klobás a jde se na to.

„To bude dobrý, slyším několikrát, to stáhneme, dojeďte v klidu domů a když neseženete veterináře, přijedeme za vámi a v klidu to sešijeme.“ Veterináři asi vymřeli. Opravdu jsme došli pomalu domů a naše volání po celé republice snad všem veterinářům, které máme uložené v mobilu končí neúspěchem.

„Neboj, to zvládneme, už jsem si nechal ze špitálu poslat set na šití se vším všudy, za chvíli jsem za vámi.“ A tak se stalo. Z auta vystoupil porodník, urolog, ortoped, primář gynekologicko-porodnického oddělení, chirurg a psychiatr v roli fotografa.

Nestačila jsem ani mrkat. Jen jsem si uvědomila, že jsem původní profesí porodní bába a tak jsem na chvíli zapochybovala, cože se to tady vlastně děje a kde to jsem. Naštěstí je můj kůň valach, takže se rodit nebude.

Jdeme na to hoši. Tři doktoři ve sterilních gumových rukavicích stojí v řadě. Vidím seriál ,,Mash“ - ještě chybí Radar. Máte nějaký stoleček? Vybaví se mi sálek. Bedničky na čištění musí stačit.

Rukavice, šití, dezinfekce… „Zastav to krvácení, stříká to jak blázen, dělej!“ Povedlo se. „Lokálně to umrtvíme a dáme tam dva stehy, to je hned hotový...“ Náš přítel porodník nastupuje jako první, přiblíží se k poraněné noze s myšlenkou, že je to pacient, kterému stačí domluva; „..teď to jen trochu píchne..“ bum. Odnesla to jen roztržená rukavice. „Tak takhle ne, podržte ho někdo…..“ Bum, „jau, ten mi ji dal, šlápnul mi na palec!“ (druhý den se zbarví do modra)

Nastupuje urolog. Při pohledu na velikost jehly je jasné, že to není kalibr na koňskou kůži, ale na úplně jiný orgán. Ano, není doktor jako doktor a taky není pacient jako pacient. „To by chtělo přispat“, no jo, ale nemáme anesteziologa. Upozorňuji, že po celou dobu pokusů o sešití rány se pokoušíme sehnat veterináře.

„Hele, kolego, to nepůjde, to nezašijeme, stáhneme to, někdy se to hojí líp, než šití, hlavně, že jsme zastavili krvácení.“

Hurá, veterinář – žena, na cestě. Musím konstatovat, že je to rozdíl. Takhle se pracovat opravdu nedá. Koník dobrovolně nohu na šití nedá a nedá. Dost už tedy marným pokusům. Všechno dopadlo dobře - veterinářka svou práci odvedla na jedničku, zachránila šlachu. Práce byla složitější, uspání, šití v leže. Motáme se jak po lahvi vodky. Máme doma maroda. Ale snad se rána bude hojit dobře.

Je velký rozdíl léčit koně a lidi, ale jsem šťastná, že máme takové kamarády. Pustili se do práce s velkou odvahou. Až na maličkosti nedošlo k žádnému zranění. V každém případě je to pro naše přátele doktory nová zkušenost – zachraňovali koně.

A teď se na to dívám už jen s humorem, jak mi porodník, urolog, ortoped, chirurg, psychiatr a primář gynekologicko-porodnického oddělení zachránili koně :-)

Díky, doktoři.

REFIT © 2017 www.refit.cz | články | obchod | škola | kurzy